K I A R A

První cesta k veterináři,

než se mohla Kiara nastěhovat k nám domů

Kiara u nás, 2025

Kiaru jsem nikdy neplánovala. V té době jsem žila jen s mojí Dolores a nic ani nikoho dalšího jsem nehledala.

Jednoho dne ale do zverimexu, kde jsem tehdy pracovala, přišla moje známá s malým kotětem. Nikdo ji nechtěl a všichni víme, jak to dnes mají kočky, které se narodí nezodpovědností nebo nepozorností majitelů, těžké. Končí v útulcích, na ulici,...

A já tehdy procházela ztrátou, která mě zlomila. Nikdo není nahraditelný a Kiara nikdy neměla být náhradou. Ale možná mi měla pomoct se více vyrovnat. Když jsem ji viděla, věděla jsem, že někoho potřebuje. Potřebuje domov. A možná i někdo jiný potřeboval společnost... 

Dolores zpočátku nechápala, co jsem si to dovolila. Možná si myslela, že se teď bude muset o lásku dělit. Jenže láska ke zvířatům se nedělí, ona se násobí. A jelikož jsem tehdy pracovala půl dne a Dolores byla doma sama, myslím, že i jí to přišlo vhod.

Zvykly si na sebe rychle. Kiara začala Dolores považovat za svou vlastní maminku. A mezi nimi vzniklo další silné, neoblomné pouto.

Dnes jsou jako sestry.
I když upřímně, závislák tu bude Kiara...